Reklama
 
Blog | František Marčík

Proč Zelení utrpěli volební debakl aneb Třináct přehmatů Matěje Stropnického

ANALÝZA VOLEBNÍHO NEÚSPĚCHU ZELENÝCH VE VOLBÁCH DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY 2017

Strana zelených v uplynulých sněmovních volbách utrpěla drtivý volební debakl. Ten stranu přivedl na pokraj finančního bankrotu a do situace, z níž se bude vzpamatovávat – pokud se jí to vůbec podaří – několik let. Aby se Zelení mohli znovu stát zdravou a sebevědomou politickou silou, je třeba důkladně a zevrubně rozebrat příčiny jejího pádu. Je zřejmé, že důvodů, proč selhala organizace o téměř patnácti stech členech, je mnoho. I přesto leží největší břímě odpovědnosti na lidech, kteří činili klíčová rozhodnutí, tedy na vrcholovém managementu (předsednictvu a volebním štábu) a vrcholných politických orgánech. Ne každá příčina má také stejnou váhu, proto připojuji také identifikaci jednotlivých aktérů a váhu jednotlivého faktoru. A jakých chyb se ve vztahu k těmto příčinám dopustil Matěj Stropnický, který měl coby bývalý předseda největší vliv na chod strany?

Dlouhodobé problémy 

Reklama
  • Dlouhodobě nejednoznačný ideologický obraz strany (velká)

Názorová rozpolcenost je se Zelenými spojována už od vládního angažmá v Topolánkově vládě. Tehdejší vláda ostatně právě kvůli názorovým a osobnostním rozporům v Zelených padla. Je otázkou, nakolik celému přispěla jednotlivá mediální vyjádření Matěje Stropnického, jejichž šokující vyznění sice rezonovalo na sociálních sítí, ale často s nelichotivým a měrou velkou. Stačí si vzpomenout například na prohlášení ze života Matěje Stropnického o tom, že nemá doma troubu, že Češi nemají na dovolenou létat letadlem či že se svým otcem má dobrý vztah. Matěj Stropnický měl po svém zvolení jedinečnou příležitost jakožto dlouholetý reprezentant hlavní ideologického štěpení stranu sjednotit, zakopávat veškeré válečné sekyry. Hovoří-li dnes o tom, že mu členové předsednictva podkopávali kolena, hovoří tím zejména o své neschopnosti stmelit názorové proudy, o svém selhání.

  • Předvolební průzkumy (velká)

Zatímco obraz strany a její renomé se vytváří a buduje dlouhodobě, volební průzkumy zachycují stav volebních preferencí tady a teď. Navzdory tomuto rozporu se volební průzkumy v našem případě v průběhu předsednictví pohybovaly kolem dvou procent. Tolik očekávání levicoví voliči se ani po zvolení Matěje Stropnického předsedou nedostavili.

Předvolební průzkumy do určitě míry fungují jako „sebenaplňující se proroctví“. To odpovídá jinému sociologickému poznatku, takzvané definici situace (Thomasův teorém), která je rozhodující pro lidské jednání. I v dnešní době jsou slova nadána magickou mocí. Pokud je někdo definován jako vážný kandidát, jako jediný, kdo může porazit, tak se jím i v daný moment stává. A stejně tak to platí naopak. Pokud je někdo dlouhodobě označován za oustidera, také se outsiderem stává.

Střednědobé problémy

  • Vysvědčení za komunální práci (střední)

Dílem neúspěchu zejména v místech, kde máme své silné zastoupení (tedy Praha a Brno) je, že splácíme dluh za podíl na vládě. Přesněji za v očích voličů špatnou anebo – což není vždy totéž! – nepříliš dobře prezentovanou práci na komunální úrovni. Klíčovou je v tomto ohledu Praha, kde Zelení již tři roky zastávají významné pozice. Zelení se bohužel nebyli s to vypořádat s útoky politických konkurentů (zejména ODS) ani nám znepřátelených skupin (někteří developeři). Dostali nálepku těch, kdo blokují dostavbu městského okruhu, kdo brání výstavbě nových bytů v Praze, jichž je velký nedostatek a tím pádem jsou jejich ceny na historické výši (ne, idea sociálně dostupného obecního bydlení v tomto ohledu opravdu nezafungovala, mladé rodiny chtějí žít ve svém, nechtějí celý život investovat do něčeho, co nebude jejich), či IPR a nezvládnuté odvolání ředitele Hlaváčka.

Výchozím předpokladem tohoto rozboru je, že každá politická kampaň těží ze střednědobé a dlouhodobé politické práce a schopnosti představit výsledky této práce veřejnosti a voličům. Jinými slovy, i kdyby byla bývala kampaň sebelepší, její výsledek by vzhledem k výsledkům zelených komunálních politiků v minulých letech, patrně Zeleným nepřinesl více než 1 až 2 % navíc.

  • Odchody významných členů ze SZ ve vlažné fázi kampaně (střední)

Ve zkratce: před zeleným senátorem Václavem Láskou a členem PSZ Danielem Pitkem dostal přednost Martin Čáslavka, pravá ruka Matěje Stropnického. Přesněji řečeno Stropnický dal přednost své pravé ruce, člověku, kterému politicky i lidsky mnohé dluží. Pro neznalé, Martin Čáslavka je multitrafikant, který díky Matěji Stropnickému a Petru Štěpánkovi v jeden čas seděl v představenstvu Pražských služeb a dozorčí radě Pražské plynárenské, zároveň byl předsedou 4 majetkové, a.s. a zároveň pobíral 32 tisíc hrubého na DPČ na magistrátě. Tyto informace jsou dohledatelné z veřejných zdrojů. Navzdory platnému usnesení předsednictva Stropnický učinil Čáslavku hlavou volebního štábu.

  • Personální problémy v hlavní kanceláři – odchody zaměstnanců

Zelené během předsednictví Matěje Stropnického opustilo několik důležitých pracovníků. V reakci na zvolení Stropnického oznámili odchod tiskový mluvčí Jan Žáček a vynikající odborná asistentka Šárka Střihavková. Oba odmítli pod Stropnickým v Zelených nadále působit. Kvůli Stropnickému odešel také nástupce Jana Žáčka Pavel Bartošek, důvodem byly nedůstojné pracovní podmínky během volební kampaně. Následně další lidé, známý aktivista Jan Vrobel, který v SZ působil jako social media manager, byla ukončena spolupráce s volebním manažerem Lukáš Otevřel, Martina Pokorná, a následně také druhý volební manažer David Seibert a jeho tým. V reakci na odvolání Lukáše Otevřela (po změně kontraktu na plný úvazek) odmítlo stranu veřejně podpořit několik slavných osobností: Tomáš Klus, Ben Cristovao, Maxim Velčovský a Ondřej Kobza. Hlavní odpovědnost v tomto směru nese Matěj Stropnický, jehož většina jmenovaných explicitně či v soukromých hovorech jmenuje jako jedinou či hlavní příčinu ukončení pracovního poměru u SZ.

Matěj Stropnický se na poslední dva měsíce obklopil lidmi, kteří mu bezmezně věřili a důvěřovali a nepředstavovali mu žádnou názorovou překážku. Lidmi, kteří trávili nemalý čas tím, aby sami sebe utvrzovali v tom, že kampaň jede skvěle, protože ve své pracovní době klikají na statusy zeleného facebooku a diskutují pod ním. Kampaň se musí vždy primárně pro nepřesvědčené, ne pro přesvědčené, natožpak zaměstnance. Stropnický totiž vedle sebe nesnese názorové oponenty.

Problémy kampaně

  • Neznalost marketingu (velká)

Dlouhodobým problémem Zelených je nesrozumitelnost a přílišná sázka na program a ideje. Zatíženost intelektualismem a složitými odpověďmi na často jednoduché otázky. Přitom mezi základní poučky marketérů patří, že 90 % prodeje v klasických obchodech činí obal. Tedy forma. Zelení neovládají schopnost uvažovat obchodnicky. Mají pocit, že návrhy a politika, které představují, jsou sami o sobě tak dobré, že se prodají sami. Ostatně uvažovat obchodnicky se Zeleným většinou z duše příčí, snažit se prodávat se skoro vyrovnat snaze falšovat a manipulovat. Strana zelených se nedokázala stát dostatečně sexy, dostatečně atraktivní například pro různé subkultury apod. Nejpříznačněji to bylo znát na volebních heslech a claimech. Byly nudné, jalové, neúderné, nejasné.

  • Ignorace tvrdých sociologických dat (velká)

SZ má od roku 2013 k dispozici několik sociologických průzkumů o (potenciálních) voličích Zelených. Vyplývá z nich, že už v roce 2013, tehdejší voliči vnímali SZ jako příliš levicovou a většina těch, kdo o volbě Zelených uvažovali, se nacházeli buď na středu levopravé škály či napravo od něj. Tyto výsledky v zásadě potvrdily totéž, co průzkum z roku 2013.

  • Nedodržování komunikačního manuálu (velká)

Zelená kampaň měla být jasně pozitivní a neradikální. Takový byl alespoň jednoznačný závěr komunikačního materiálu, který jako jeden z mála sociologická data neignoroval, protože z nich ostatně vycházel. I přesto Matěj Stropnický ve finální debatě nasadil grimasy, mimiku a kadenci, které svou agresí předčily dokonce i Tomia Okamuru (kdo nevěří, ať si pustí záznam vstupů bez zvuku). Jako člověk, který ostatně považuje konflikt za nejen nedílnou, ale nezbytnou součást politiky, projevil svoji přirozenost. Mohlo to sice v určitý moment působit dostatečně razantně. Nonverbální komunikace je nedílnou součástí sdělení a působí podprahově. Ale agrese není to, proč nás naši voliči volí. Spolu s vyumělkovaně působícím mhouřením očí při každé příležitosti, která má snad působit vážně, se můžeme domnívat, že Matěj Stropnický nezaujal dostatek voličů natolik, jako kdyby byl schopen věcné úrovně diskuse jako například Jan Farský. Ve výsledku dají svůj hlas klidné, stabilní síle, která se nenechá vyvést z rovnováhy. Když hřímat, tak musíte zároveň ukazovat vlídnou a vroucnou tvář, která nebude působit vyumělkovaně. Viz například Daniel Cohn Bendit, Joschka Fischer či Guy Verhofstadt.

V mediálních vystoupeních Matěje Stropnického bylo znát výrazné zlepšení, ale jeho největší slabinou bylo, že v tématech, v nichž měl být pozitivní a věcný, neuměl hovořit jazykem lidí, k nimž mluvil. Zůstával v zakletí intelektualismu a elitářství. Postrádal větší lidovost a přirozenost. Jeden příklad za všechny: globalizace a klimatická změna, o nichž Stropnický během kampaně opakovaně mluvil, lidi opravdu netrápí, trápí je sucho, neúroda a povodně, tedy konkrétní dopady a projevy změny klimatu, jež se dotýkají osudu a životů konkrétních lidí.

  • Ušlé příležitosti (střední)

Umění politiky do značné míry spočívá v umění ve správný okamžik poutavě zaujmout. Tedy zvednou téma, jež zaujme média. Klíčovou roli v tomto ohledu zastává předseda SZ, protože jako jediný má právo posledního slova při hlasování tiskových výstupů. Zelení mohli jako první zvednout téma těžby lithia, které rezonovalo v posledním předvolebním týdnu. Ústecký lídr Petr Globočník toto téma nabízel, Stropnický toto téma vyhodnotil jako nedůležité.

Stejně tak téma limitů těžby bylo pro Matěje Stropnického ze začátku tématem okrajovým, uzavřeným a regionálním. Aby se pak v rozporu s tezemi komunikačního manuálu nechal zatknout na klimakempu za přítomnosti televizních kamer.

EET se Zelení dlouho bránili, předseda Stropnický dokonce dlouho zastával pozici obhájce EET s argumentací, že si přeje, aby stát vybíral efektivně daně – jako kdyby byla EET jediný způsob, jak toho docílit. Zelení snad jako jediná ze stran, jež byly proti EET, nedostala prostor na početně zastoupených demonstracích proti EET konaných na Václavském náměstí.

Voliči Zelených jsou – jak ukazují sociologické průzkumy – také výraznými zastánci NATO. Z prohlášení Matěje Stropnického se zcela vytratilo téma lidských práv a jejich porušování ve světě. Vůči Zemanovi, Putinovi (k páchání válečných zločinů v Sýrii i na Ukrajině jsme opět mlčeli), Číně a dalším důležitým tématům se Matěj Stropnický vyjadřoval minimálně.

Mlčeli jsme k mnoha skandálním výrokům prezidenta Zemana. Těžko říct zda proto, že by taková slova odmítání byla brána jako pokrytecká od strany, jejíž předseda Zemana volil v 2. kole prezidentských voleb a ještě svou volbu chabě obhajoval tím, že přece nemohl volit protikandidáta, u něhož mladí lidé vyzdvihují jeho šlechtický původ (jako kdyby volba nestála jasně: autoritář vs. demokrat). SZ mlčela k výročí 28. října a událostem kolem pana Brady, stejně jako ke dni Tibetu. Jakási blíže nespecifikovaná skupina Zelených si schválila, že se během volební kampaně „nebudeme hlásit k odkazu Václava Havla“, patrně proto, aby „nebyl zneužíván“.

  • Sázka na špatný populismus (střední/velká)

Populismus byl odjakživa nedílnou součástí politiky. Je třeba jít naproti požadavkům a náladám doby, ovšem ne za cenu zpronevěření vlastních principů a ideálů. Nikoliv podbízet se, ale být schopen vystihnout, co lidi trápí, čílí, sužuje, tíží, zajímá, žene, motivuje. To všechno jsou silné emoce. I kultivovaný populismus je možný. Vše je ovšem otázkou citu a schopnosti takové nálady a požadavky vycítit. Každá nabídka musí reflektovat poptávku, anebo na ni reagovat. Není možné nabízet něco, co nikdo nechce. Hnusné pivo si koupí jen minimum lidí. Značky Dominátor i drinky Smarty nikdo nekupuje, přestože je prodává kdysi nejlepší hokejový brankář na světě a legenda českého hokeje Dominik Hašek.

Je otázkou, nakolik legitimní různé podoby a míra populismu jsou. V Zelených, tedy silně ideově a kriticky zakotvené straně, pro něj ale nebylo nikdy dostatek prostoru. I přesto lze sledovat jisté zalíbení zejména levicověji smýšlejících členů v evropských levicově orientovaných stranách a politicích (např. Syriza, Podemos, Die Linke, Jeremy Corbyn).  Expředseda Stropnický je politik, který razí politiku konfliktu, sporu, kontroverze. A populismus je tak pro něj živnou půdou. Stropnický sice uměl některými svými výroky zaujmout široké spektrum lidí a vystoupit ze zelené bubliny. Bohužel jimi spíše bavil a vyvolával posměšné reakce, než aby šokoval zdravým způsobem. Tedy originalitou svých myšlenek, s nimiž by se mohla ztotožnit početnější skupina potenciálních voličů. Příkladem pozitivních a originálních myslitelů schopných zaujmout široké masy, je papež František či vizionář a podnikatel Elon Musk – média nepíší o tom, zda mají doma trouba či co si myslí o houbičkách na nádobí.

  • Nízká úroveň obsahu online kampaň a vizuálů

Následující graf zobrazuje počet zmínek o jednotlivých stranách na sociálních sítích, Googlu, blozích apod. za měsíc říjen. Analýza byla dělána pro 800 tisíc individuálních účtů, čili na obrovském vzorku uživatelů. Vidíme obrovský a stoupající zásah SPD na jednom konci. Na druhém konci STAN a SZ. Údaje o STANu nemáme, ale lze přepokládat, že sázel spíše na jednotlivé osobnosti, jak lze ostatně vysledovat z úspěšnosti FB stránek jeho poslanců (zejména Jana Farského, Víta Rakušana a Petra Gazdíka).
Zmínky na sociálních sítích (říjen 2017) - pozitivní a negativní

Diskuze na sociálních sítích - vývoj v čase
Diskuze na sociálních sítích - vývoj v časePro organické (neplacené) šíření každého obsahu je nutná kvalita. Ta je dána vizuální atraktivitou, vtipností, nápaditostí a řadou dalších kvalit. Porovnejte následující dva obrázky. Prvním z nich je počítačová grafika užívaná na FB stránce SZ. Je hranatá, nevzhledná, neoriginální, strojová. Při bližším ohledání z ní člověk pochopí, že se jedná o volební urnu. Na první pohled ovšem střed obrázku působí nikoliv jako vykuchaný erb, ale jako okno. Obrázek tudíž nedává smysl. Nezaujme na první dobrou. Druhý obrázek naopak budí emoce: veskrze pozitivní emoce. Je na něm mladá rodina, rodiče s dětmi, navzájem se dotýkají, usmívají, jsou v sadě, přírodě, čiší z nich pohoda, radost a optimismus. Takový obrázek na první dobrou zaujme, člověk se na něm rád zastaví. Jeho sdělení je skrz naskrz pozitivní. Druhé obrázky na FB SZ nenajdeme. Obrázků, jako je ten první, se během kampaně objevovala celá řada.


Videa: Nejsledovanější video naší kampaně má 160 tisíc zhlédnutí. FB stránka SZ měla na začátku kampaně cca 25 tisíc fanoušků. Organicky se obsah stránek v průměru zobrazuje přibližně 10-30 % fanoušků, tedy 2,5-7,5 tisícům. Pro srovnání, v kampani do Ústeckého kraje mělo nejsledovanější zelenopirátské video 49 tisíc zhlédnutí na FB stránce, která měla přibližně 1000-1100 fanoušků. Rozpočet online kampaně byl cca 80 tisíc, rozpočet online kampaně SZ byl cca 350 tisíc.

  • Špatná vnitrostranická komunikace během kampaně

Zelenou kampaň vedli vždy především Zelení samotní. Během kampaně nefungovala komunikace mezi centrálou a kraji. Kraje zbytečně dostávaly tisíce letáků s předsedou Stropnickým, pro něž nenacházely uplatnění.

  • Personální problém Olomouckého kraje (nízká)

Krajskou organizaci Olomouckého kraje výrazně zasáhla kauza Tadeáše Bači, nezletilého zájemce o členství v SZ, který klamavě uvedl datum svého narození, aby se mohl stát členem SZ a později i výrazně zasáhnout do dění v krajské organizaci. Celá tato kauza by se dost možná nestala či neměla tak dalekosáhlé důsledky, nebýt toho, že Tadeáš Bača se byl chráněncem a oblíbencem Matěje Stropnického. Ostatně hned pár týdnů poté, co byl odhalen Bačův podvod s falšováním věku, byl Bača přizván Stropnickým na jednání PSZ, kde prezentoval mládežnickou platformu svých kamarádů.

Příčin volebního neúspěchu Zelených bylo nesporně více. Společenská atmosféra kolem uprchlíků a migrantů vrhala na Zelené i v řadách některých jejích potenciálních voličů. Zelení na rozdíl od Pirátů nečerpali z pozitivní nálepky svěží, nové, neotřelé síly. Tou hlavní příčinou byl ovšem, jak jsem se výše pokusil ukázat, bývalý předseda Matěj Stropnický.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama