V přímém přenosu sledujeme neschopnost čelních politických představitelů země (Andrej Babiš, Miroslav Toman, Richard Brabec) správně rozeznat a rozebrat skutečné příčiny současné krize a na základě toho vyvodit patřičné důsledky. Ukázkový příklad selhání lídrů a vysokého managementu v čase mimořádného stavu. Nezvládnutí základních adaptačních opatření na dopady a projevy postupující a sílící změny klimatu a destrukce krajiny (včetně malého vodního cyklu), na kterou bylo zaděláno už před desítkami let. Na místo toho u hlavních politických představitelů Česka přetrvává upřednostňování vlastních ekonomických a finančních zájmů před skutečnou snahou řešit závažné problémy dneška.
Největší průšvih spočívá v tom, jak špatně se hospodaří na české zemědělské půdě a v českých lesích. S tím žádné rybníky, propojování soustav a hloubení studní nic neudělá. To je jako lžičkou neustále do kola vyškrabovat prázdný kelímek od jogurtu. Prostě voda dochází, není a nebude do té doby, dokud se nepodaří PLOŠNÁ ZÁDRŽ vody v krajině tak, jak o ní píše a přednáší Jiří Malík.
To bude možné jedině tehdy, až se změní systém zemědělských dotací tak, aby se to nedělalo jako dosud na „prasáka“ (tedy bez ohledu na to, jak se ten který zemědělec k půdě chová), ale s rozmyslem, rozvahou a úctou ke krajině, tj. aby se zase začalo orat po vrstevnici, aby se vysázely remízky, aleje a meze. Aby se zmenšily půdní celky. Aby se rozrušily trubkové meliorace. Aby se znovu začala do půdy zapravovat organická hmota a aby se upustilo od nekončící chemizace, která kromě plevele devastuje také životně důležité mikroorganismy v půdě.
Trefně to popsal Daniel Pitek – sedlák pod Milešovkou.
„Dnes zasedala vládní „Koalice pro boj se suchem“. Slyšel jsem několik výstupů, ať už od ministra zemědělství Miroslava Tomana, který mluvil hodně o přehradách, nebo od premiéra Andreje Babiše, který, když bude sněmovna jednat o ústavní ochraně vody, tak bude pro.
Neslyšel jsem od nich, ale vůbec nic o tom, za co jsou zodpovědní ve svých funkcích a to je hospodaření v lesích a v zemědělské krajině.
Podle mého názoru je možné eliminovat dopady klimatických změn a zadržet vodu z dešťových a sněhových srážek na našem území ve prospěch nás všech, vytvořením pestré krajiny, krajiny pestře strukturované s nelesní zelení, solitérními stromy, remízky, skupinami keřů, alejemi, agrolesnickými systémy, krajinu malých polí přerušovaných mezemi, příkopy, zatravněnými údolnicemi se širokou škálou pěstovaných plodin a půdou hnojenou organickou hmotou v podobě chlévské mrvy, kompostu nebo zeleného hnojení ze zaoraných meziplodin. Krajinu, kde své místo mají meandrující vodní toky, rybníky, tůně a mokřady a se zemědělskou krajinou se střídají pestře věkově a druhově složené lesy. Lesy smíšené stabilní, pěstované podrostním nebo výběrným způsobem přátelským k životnímu prostředí. Taková krajina nám vody zadrží dostatek a bude mnohem odolnější vůči dopadům klimatických změn.
Realita pod vedením této vlády zatím vypadá, tak jak jsem v loňském létě nafotil při cestách po českých a moravských zemích. Vytváříte poušť a to ještě za využití veřejných prostředků. Rozpor mezi činy a slovy vládních činitelů je ohromný a pro nás jako celou společnost nebezpečný.
A jestli někdo potřebuje ústavní ochranu, tak je to možná pan premiér. Dobřany nejsou špatný a nedaleko je i přehrada Hracholusky.😁“
Foto: Daniel Pitek