Proč vlastně Andrej Babiš tak rychle změnil názor na uhlíkově neutrální strategii EU pro rok 2050, kterou podporuje Evropská komise a většina členských států EU?
Babiš je handlíř – typ politika, který nedá nic zadarmo. Vše, co dělá, je v souladu s jeho úzce vnímanými politickými a ekonomickými zájmy. Téměř každé klíčové rozhodnutí, které udělá, má podloženo daty a důkladnou znalostí názorů svých voličů, kterých se pravidelně dotazuji ve velkých dotazníkových reprezentativních šetřeních. Právě názorové založení jeho voličů vymezuje Babišův politický manévrovací prostor.
Průměrný Babišův volič je starší než padesát let a má nižší dosažené vzdělání, než je celospolečenský průměr. Tedy středoškolské a nižší.
Když si tuto skutečnost spojíme se změnou klimatu, nepřekvapí nás, že Babiš zaujal postoj k záměru Evropské komise plynoucího z mezinárodních závazků dosáhnout do poloviny století uhlíkové neutrality. Pro většinu starších a méně vzdělaných lidí nejsou změna klimatu, respektive klimatická krize téma, které by je pálilo. Buď o něm příliš mnoho neví, anebo jej nevnímají jako pro jejich životy aktuální a palčivé.
Nyní si k tomu připojme podnikatelské zájmy skupiny Agrofert, která vydělává na byznysu, který je do velké míry v rozporu se snižováním emisí skleníkových plynů: výrobu, prodeji a distribuci syntetických chemických hnojiv (často vyráběných energeticky velmi náročným Haber-Boschovým procesem ze zemního plynu), konvenční energeticky a tím pádem i uhlíkově velmi náročnou zemědělskou výrobu, výrobu, zpracování, skladování a distribuci biopaliv I. generace, které nejsou zdaleka tak velkým přínosem z hlediska změny klimatu, jak se leckteří domnívali.
Potud byl tedy Babišův postoj k záměru Evropské komise jasný. Proč ho ale Babiš během tak krátké doby změnil? Nabízí se dvě možná vysvětlení, platit mohou obě zároveň. Nová šéfka Evropské komise, s níž se Babiš včera sešel, mu slíbila:
1) vysoké finanční kompenzace (dotace) na energetickou transformaci, to odpovídá tomu, co si údajně vyjednali také Poláci (cca 100 miliard eur na dekarbonizaci na uhlí silně závislé ekonomiky);
2) klíčový resort pro budoucí českou eurokomisařku Jourovou, například ekonomiku či zemědělství.
Jak tomu bylo, se patrně dozvíme v následujících týdnech. Tak jako tak se takový postup nebude líbit státům, které se na rozdíl od Česka, Polska, Maďarska a Estonska nepostavily na zadní a se záměrem EK snížit emise skleníkových plynů do roku 2050 na nulu souhlasily bez hlasitých výhrad.