Ilustrační obrázek.
Násilné úderky ruských chuligánů na mistrovství Evropy ve Francii se prokazovaly mimořádnou koordinovaností, agresivitou. Některá ruská média i politici je přitom oslavovali jako pravý projev vlastenectví. Britská tajné služby vyšetřují verzi, že útoky byly koordinované Kremlem. Měly posloužit jako zbraň v rámci ruské hybridní (asymetrické) války, kterou vede Kreml proti Evropské unii?
Při fotbalovém utkání v Marseille mezi Anglií a Ruskem napadali ruští chuligáni v koordinovaných skupinách anglické fanoušky. Jejich útoky se projevovaly mimořádnou agresivitou, jeden anglický fanoušek v jejich důsledku přišel o život, další utrpěli vážná zranění. Tyto incidenty, jež vedly k podmínečnému vyloučení Ruska z turnaje, komentoval člen výkonného výboru Ruského fotbalového svazu a vlivný poslanec Dumy Igor Lebeděv. „Nevidím nic špatného na tom, že se fanoušci pobili. Právě naopak, dobře kluci, jen tak dál!“ V obdobném duchu psala některá ruská média. Anglické tajné služby nyní pracují s verzí, že tyto útoky byly koordinované a takto naplánované přímo Kremlem. Zdá se vám to jako paranoidní myšlenka?
Platná vojenská doktrína po Vladimíru Putinovi druhého nejvyššího velitele vojenských sil generála Gerasimova pojímá jako zbraň vše, co jako zbraň může sloužit. Laicky vzato bychom jí mohli připodobnit k partyzánskému či teroristickému stylu vedení boje. Zde platí více než všude jinde, že účel světí prostředky. První fáze: nevojenské asymetrické vedení války (zahrnující informační, morální, psychologická, ideologická, diplomatická a ekonomická opatření jako část plánu vytvořit příznivé politické, ekonomické a vojenské předpoklady pro další fáze války). (1)
Ruským strategickým cílem je rozdrobená, nejednotná, rozštěpená a takto slabá a zranitelná Evropská unie. I proto podporuje Kreml finančně, politicky a dost možná i špionážně různé antisystémové síly v celé Evropské unii. Jedny lze označit přímo za trojské koně Kremlu, druhé za užitečné hlupce. Její rozvědky stupňují svoji činnost a pomocí peněz, vydírání či ideologie získávají na svoji stranu řadu místních vlivných figur: politiků, novinářů, komentátorů, vojáků či pracovníků bezpečnostních složek.
V této perspektivě vychází útoky ruských chuligánů jako politická zbraň a fotbalové mistrovství jako další z mnoha bitevních polí, na nichž Rusové válčí. Chtěl Kreml cíleně rozpoutanými nepokoji zásadním způsobem ovlivnit výsledek britského hlasování o vystoupení z EU? Pokud ano, pak pravděpodobně počítal s větším odporem anglických fanoušku, jichž bylo v Marseille údajně přítomných několik desítek tisíc. Příznivci tvrdého jádra anglickýho fans nejsou totiž, podobně jako chorvatší či polští rowdies, žádná ořezávátka. Tak jako tak agresivní potyčky rozpoutané ruskými chuligány dobře posloužily ruským strategickým zahraničně politickým i vojenským cílům. Už jenom proto, že mohly na domácí opět o něco více přiživit pocit národovectví a nacionalismu a v očích Rusů ještě více pohanět obraz Evropy, která trestá opět pouze Rusy, nikoliv ty druhé.
1) Podrobnosti o doktríně najdete zde.