V pondělí proběhlo na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad „Solidární shromáždění: Praha se nebojí“ na podporu míst, které byly v nedávné době posprejovány neonacistickými a jinými nenávistnými nápisy. Účastnilo se jej odhadem více než tisíc lidí. Demonstrace, uspořádaná v rámci Mezinárodních dnů akcí proti rasismu a fašistické hrozbě, pro mnohé zúčastněné získala pachuť akce za světovou revoluci. Níže pár poznámek na okraj této „ukradené demonstrace“ určených primárně organizátorům a jejich obhájcům:
-
Tommie Smith (1. místo) a John Carlos (3. místo) na stupni vítězů v běhu na 200 metru, Letní olympijské hry v Mexico City v r. 1968.
Fanglení jako vrcholný akt. – My, kdo jsme v patnácti letech sdíleli silný pocit, že vyvěsit klubovou vlajku pod kotlem, výrazným způsobem přispěje našemu týmu k vítězství, potřebu fanglit chápeme v její plné naléhavosti. Pravidlo „čím víc vlajek, šál, čepic a konfet, tím víc kotel a tím víc výher“ patří přeci k základním zjištěním o fungování vesmíru. Že tutéž přímou úměru někteří uplatňují na národní či rovnou světovou revoluci dává zcela smysl…
- Čtyřicet let naší historie nesmažeme, Česko nejsou Spojené státy. – Socialistické symboly fascinují: jak zcela ignorují národní a kulturní souvislosti. Leckterému z našich socialistů, zdá se, uniká, že nežijeme v USA a že nejsme národem, který by znal detailně dějiny jednoho historicky marginálního hnutí, a že dějiny olympijských her nejsou součástí osnov dějepisu (zaťatá pěst jako symbol protestu proti porušování lidských práv kvůli barvě pleti). Černí panteři nejsou husiti, Jammie Smith není Jan Žižka, John Carlos není Jan Roháč z Dubé. Česká republika leží ve střední Evropě a se zaťatými pěstmi, respektive socialistickou symbolikou si užila svých trpkých chvil dost. Konečně, bez ohledu na dějinné a kulturní kontexty, lze myslím poměrně úspěšně tvrdit, že zaťatá pěst nemá blízko k univerzálnímu symbolu agrese. Svým ignoranstvím, opomíjením, až přehlížením se zmíněné symboly překlápějí v provokaci a aroganci. Dost možná cílenou. A proto nezbývá, než je označit za buršikózní manýru.
- PR a marketing nejsou sprostá slova. – Socialisté by si už po letech snažení mohli uvědomit, že PR a marketing fungují. Že to nejsou sprostá slova. A že 40 let socialismu se jen tak z kulturní paměti nevymaže. I přes marné snahy mnohých se o to pokoušet. A na místo socialismu by mohli začít mluvit o něčem méně zatíženém historickými a dobovými kontexty. Možná by pak pro velkou část lidí nebyli pomyslným červeným hadrem, možná by je pak leckdo začal brát vážněji. Ale o věc přeci nejde, jde o symboly a slovíčka.